Hana Zagorová

^Emi , ^Emi5+ , ^Emi6 , ^Emimaj7

Dnes ^Emi noc tmou ^Emi7 beznadějnou ^Emi6 vzdychá,
já ^C tou tmou ^Cmaj7 běžím zmáme ^Ami ná. ^Ami7
Proč ^D říkají mi Cyga ^D7 nicha,
kdo ^Hmi ví, copak to zname ^Emi ná?
Prý ^Ami v temných nocích kouzla ^D7 spřádám
a ^Hmi tajná zaříkání ^G znám
a ^A čertům z ruky nebe ^F# hádám
a ^H půlnoc ^F#7 za poledne ^H mám.

^D7 Hej, ^G cyg, cyga, ^H cyga, Cyga ^A nicha,
^Ami z toho jména závist ^Emi dýchá,
^A7 cyg, cyga, cyga, Cyga ^F#7 nicha,
^Ebdim proč to jméno, co já ^Emi vím.
^D7 Hej, ^G cyg, cyga, ^H cyga, Cyga ^A nicha,
^Ami muže ^D7 ze mně srdce ^Emi dýchaj´,
^A7 cyg, cyga, cyga, Cyga ^F#7 nicha,
^Ebdim z lidí strach mám i když ^Emi spím.

V mých ^Ami očích ďábel prý ^Emi sedí,
^C pekelný ^Emi pán.
Ten, ^F#7 kdo mi do očí ^Emi7 hledí,
^F#7 je touhou ^D7 hnán.

A když ^G potom ^H té touze ^A vzdá se,
^Ami nikdo víc ho neu ^Emi vidí,
^A7 vím, to o mně poví ^F#7 dá se,
^Ebdim proto strach mám ze všech ^Emi lidí.

Zas půlnoc na krajinu padla a já se prodírám tou tmou,
snad láska ze mne navždy zvadla, jen les mi šeptá lásku svou.
Proč žádný muž nepřišel blíže, jen z dálky na mně mávají,
proč žádný neřekne, že ví, že mé oči kouzla neznají.

Hej, cyg, cyga, cyga, Cyganicha, z toho jména závist dýchá,
cyg, cyga, cyga, Cyganicha, proč to jméno, co já vím.
Hej, cyg, cyga, cyga, Cyganicha, muže ze mně srdce dýchaj´,
á, cyg, cyga, cyga, Cyganicha, z lidí strach mám i když spím.

V mých očích ďábel prý sedí, pekelný pán.
Ten, kdo mi do očí hledí, je touhou hnán.
A když prý potom té touze vzdá se, nikdo víc ho neuvidí,
vím, to o mně povídá se, proto strach mám ze všech lidí.

Až jednou probudil mně ráno muž krásný, za ruku mně vzal
a řekl, ať mu řeknu ano, že se mnou odjet by si přál.
A les už nemá Cyganichu, mé kouzlo zmizelo jak sníh,
jen on, když do očí mi hledí, mi říká, že mám kouzlo v nich.

Lalalalalalá...
Jen on když do očí mi hledí,
říká, že mám kouzlo v nich;
říká, že mám kouzlo v nich;
říká, že mám kouzlo v nich.