Zpívám ti lásko má o štěstí noci,
kdy my nazí jsme plakali s tmou
a na teplých tělech ten nádherný pocit,
kdy orchidej hledal jsem tvou.
Rozkoše skutků, co neměly být,
ale byly má lásko, vždyť víš.
Byly studánky plné, já zkusil je vypít,
ale nemohl vědět, že níž.
Byla jsi mou, ano,
na bílém polštáři pod oknem nad zahradou.
Byla jsi mou, ráno,
ještě mám na dlani lásku,
škoda, že tak mladou.
Zpívám ti lásko má,
jsi jak kapradí krásné,
co vyrostlo nad rybníkem,
jsi jako slunce,
co v hladině svítí tak jasně,
jak skály u nás pod Medníkem.
Jsi posledí svítání do leknínů,
už podzimy chystá mi svět
a orchidej vykvete až příší zimu,
už nebudeš lásko má vědět.
Byla jsi mou, ano,
na bílém polštáři pod oknem nad zahradou.
Byla jsi mou, ráno,
ještě mám na dlani lásku,
škoda, že tak mladou.
Jan Nedvěd
