Sonata Arctica

Jsem opět doma, vyhrál jsem svoji válku, a teď jsem za
tvými dveřmi. Pokoušel jsem se dodržovat zákon, vidět
smysl toho všeho. Pamatuješ si mě? Před válkou.
jsem ten muž, který žil vedle. Dlouho předtím.

Jak vidíš, když se na mě díváš, jsem jen zlomek toho,
co jsem býval. Je to snazší, když mě nevidíš
stát na vlastních nohou. Jsem vyšší, když sedím
stále tady, ty se ptáš, zda se moje sny naplňují.
Oni mi zocelili srdce, jsou kulkou,
kterou nemůžeš vidět.

Nic není takové, jak se zdá,
jsem replika, jsem replika,
jsem jen prázdná schránka,
nejsem to já, jsem kopií sebe samého.

Světlo je zelené, můj štít je čistý, nový život zaplní prázdné
místo ve mně. Neměl jsem jméno, minulý prosinec, nemůžu si vzpomenout na Štědrý den.
Byl jsem v neutichající bolesti, viděl jsem
tvůj stín v dešti. Maloval jsem všechny tvoje holubice na červeno,
přál bych si místo toho zůstat doma.

Nic není takové, jak se zdá,
jsem replika, jsem replika,
jsem jen prázdná schránka,
nejsem to já, jsem kopií sebe samého.

Chystáš se mě teď opustit, když je všemu konec?
Opouštíš mě, můj svět právě teď skončil.

Vstávám z místa, kde jsem byl předtím, a snažím se zachovat svůj domov
čistým. Teď jsem tady a nikdy se nevrátím.. Věřím..

Usnul jsem a snil sen, vznáším se v
tichém snu. Nikdo na mě vinu nesvalí.
Ale nic není takové, jak se zdá.

Nic není takové, jak se zdá,
Jsem replika, jsem replika,
Jsem jen prázdná schránka,
nejsem to já, jsem kopií sebe samého.