Já A před palácem ve tmě budu E stát
a čekat, až pan A kníže E půjde A spát,
E půjde A spát (až pújde spát).
Pak A píseň jeho dceři zazpí E vám,
sto lir já za tu A píseň E dostat A mám,
E dostat A mám.
Ty liry dá mi jeden mocný D pán,
co A7 má s tou kráskou úmysl a D plán.
Mám F# roztoužit jí písní doje Hmi mnou,
a E oni pak se F#mi spolu obej E mou, obej A mou.
Já tentokráte vzpouru udělám,
že zazpívám a půjdu za ní sám, půjdu sám.
Nic nepozná a bude o mne stát,
když vezmu tomu pánu jeho šat, panský šat.
Já dám jí lásky víc a větší žár
jsem krásnější než pán a ne tak stár.
Ať setnou pak mne zbraní železnou,
už mi noc lásky nikdy nevezmou, nevezmou.
Václav Neckář
