Václav Neckář

Vstávej

Transpozícia ( -2 -1 0 +1 +2 )

F Vstávej, sluníčko C stoupá
a B svádí do kopce C lézt,
F vstávej a nebuď C hloupá,
pojď, B půjdem za záda C měst.

Pojď Dmi bez pudru a haldy příče C
a Dmi zalezeme někam do le C7 sů.
B Znáš jen F z dávnověku
B trávu, F písek, řeku,
B hory- C doly, F stráň.
B Znáš jen F z dávnověku
B trávu, F písek, řeku,
B tak už C holka F vstaň.

(o ½ tónu vššie)

Vstávej, den už se půlí, mrak číhá tam za rohem,
vstávej, přiměj se vůlí, vem džínsy a rychle jdem.

Tam do domu, co postavěly sny,
a kde je sotva číslo popisní.
Lůžko z fůry sena,
z bílý skály stěna, okna z kamenů.
Lůžko z fůry sena,
z bílý skály stěna, tam tě zaženu.

(ešte o ½ tónu vyššie)

Vstávej, venku se stmívá, den říká: jdu pryč, good-bye,
úpím a děvče snívá a žádá k snídani čaj.

Než přestane se rozespale třást
je půlnoc nebo aspoň jedenáct.
Ptám se dálky, zda-li
údolí se halí pláštěm vodních par.
Ptám se dálky, zda-li
údolí se halí, když nám zbyl jen bar.