Vyčůrat a Spát

Metro

Nejradši bych jezdil posledním metrem. Je krásně tíchý, závodí s větrem. Nebeský tunely, jiskrný souhvězdí, staniční personál s výbornou pověstí.

Jakoby svatebčan čerstvě oholen za černobílou lajnou, sebevrah podzemím
vyvalen. Při vstupu do vagónu každý pohled upírá, o vstupní brány do ráje nikdo se neopírá.

Žebrák čte noviny za peníze dnes vyžebraný, mašinfíra pokuřuje cigarety ubalený, revizor ve fraku dojídá roštěnku, kontroluje jenom toho, kdo má jízdenku.

Nahoře je úplně jiný svět a taky trochu zlý. Lidští démoni jsou dávno zalezlý, je to tam tvrdý, nikdo se s tebou nemazlí.

Kamery tam dole jsou uplně na nic, jet po schodech nahoru je jak přejezd hranic. Až jednou poslední metro pryč odjede, zbyde tady jenom povrchová MHD.

Povrchová MHD jezdí jenom tam, kde svět je zlý. Za denního světla lidští démoni jsou vylezlí, je to tam tvrdý, nikdo se s tebou nemazlí.