1) Ami Malá F slečna Ami slýchala F báji Ami a v dětském F ráji tak E rozkvetla Ami růže.
Ami Holčičí F slzy ji Ami zalé F valy a z Ami veliké F dáli k ní E volal hlas Ami muže.
Ami Volal ji k F sobě hlas Ami jejího F prince, Ami ze strany F mince kam E jen dítě Ami může
R) Ami Někdo se G ztratí na rozce C stí, F na dlouhé C pouti E do pověs Ami tí,
Ami Snad ten kdo G hledá nezablou C dí, F o tom však C rozhodne E ten kdo nás Ami soudí.
2) Z veliké, hluboké, holčičí touhy, zbyly jen šmouhy v duši té ženy.
Kde byl dřív pramen, tam dnes už nic není, jen zapomnění jež pozbývá ceny.
Červené kontrolky všedního žití, jí každý den svítí jak pomatený.
R)
3)Tam někde v hlubinách vzpomínka živá možná se skrývá, když tma zuby cení.
Kdopak se dozví, jestli tam čeká, vždyť člověka leká zasvěcení.
R)
Daniel Landa
