Devítka

Devítka
Ještě se střílí

Slova krouží kolem nás jak slepí ptáci,
soumrak prosvítí jenom náznak příměří,
ještě se střílí, kolem čas a jeho dárci,
co už léta nikomu nevěří,
tak se mi zdá, sezóna končí dřív, než zazvoní hosti u dveří.

Jsi jako víno: živá, něžná, ostrá, bílá,
léta hýčkaná, člověk se tě bojí pít,
sedíš a pouštíš kroužky dýmu,
je to síla jenom vylhaná, zkouším tiše odeznít,
tak se mi zdá, sezóna končí dřív, než zazvoní hosti u dveří.

Tváříš se, hochu, jako pára z čaje,
který někdo přesladil, tenhle úsměv dobře znám,
v hlavě si spřádáš pomstu na můj klid,
tvá ostrá slova hledaj' cíl, jo, ještě se střílí,
ak se mi zdá, sezóna končí dřív, než zazvoní hosti u dveří. Soukromá válka, holstry plný nadávek,
bojíš se je nahlas říct, vidím ti je na očích,
v bitvách doznívá to mezi námi:
chlapče, trochu ztrácíš glanc, děvče, studíš čím dál víc,
tak se mi zdá, sezóna končí dřív, než zazvoní hosti u dveří,
tak se mi zdá, sezóna končí ...