Ewa Farna

Zapadlej krám
Snad možná zítra,
já nebudu stejná,
už nechci být dál obyčejná.
Jsou večery delší,
já dospělejší,
než ostatním může se zdát.

Jsem kapkou v moři,
co hráze boří,
a devátou vlnou se tváří.

Ref:

Proč jak zapadlej krám,
cítit se mám,
když svítá,
dnes už neotvírám,
beruška si lítá.
Dál jak mění se čas, poslouchám hlas, co říká.
Nejsem protiklad,
co řešíš rád,
padne noc, chci ve výškách se líbat.

Den líně snídá,
čas dál si běží,
já dnešnímu ránu nevěřím,
že pro pár kouzel,
svět neprobouzel,
a tak v děšti mám sama stát.

Ref:

Proč jak zapadlej krám,
cítit se mám,
když svítá,
dnes už neotvírám,
beruška si lítá.

Dál jak mění se čas, poslouchám hlas, co říká.
Nejsem protiklad,
co řešíš rád,
padne noc, chci ve výškách se líbat.

Stejný stín,
stejný stín,
stejný smích já v sobě mám.

Nejsi tím,
kdo mámin klín,
v téhle době nehledá.

Už možná zítra,
já nebudu stejná,
snad možná zítra,
neobyčejná chci se stát.

Ref:

Proč jak zapadlej krám,
cítit se mám….(několikrát-ozvěna)
dnes už neotvírám….(několikrát – ozvěna)
Dál jak mění se čas, poslouchám hlas, co říká.
Nejsem protiklad,
co řešíš rád,
padne noc, chci ve výškách se líbat.

Když svítá,
právě nespočítám, beruška si lítá.
Dál jak mění se čas, poslouchám hlas, co říká.
Nejsem protiklad,
co řešíš rád,
padne noc, chci ve výškách se líbat.