R: Do G tmy se kou C kej a šeptej G do ti C cha,
G že život je C dlouhej, přesto u D tíká.
G A klidně se C rouhej i v tom je lo G gika Em ,
A když okamžik D pouhej s osudem G zamíchá.
D Moh´ jsem mít vše C cko a G nebo nic,
D karty nebo ru C leta, kde vyhrát D víc?
Hanebný kše C fty pouštěl jsem do G vzduchu Em ,
A vždycky jsem tou D žil jenom po G rozruchu.
Na zřetel nebral jsem jen pouhou jistotu,
raděj´ jsem skončil bídu a žebrotu.
K bohatství přišel a nic mi už nezbejvá,
tisíce flámů ten mamon ukrejvá.
R: A do tmy se koukej a šeptej do ticha,
že život je dlouhej, přesto utíká.
A klidně se rouhej i v tom je logika,
když okamžik pouhej s osudem zamíchá.
Žil krátký rána a dlouhý večery,
mí nedlouhý známosti zkřížily nevěry.
A dělal kravál, když jsem mlčet měl,
že pádu pýcha předchází jsem nevěděl.
(Kytara - sólo)
Na stupni poznání stojím já teď,
není to vyznání to sví znám nazpaměť.
Jakej kus života teďka mi zbejvá,
kam zmizela jistota, kde se teď skrejvá.
R: A do tmy se koukej a šeptej do ticha,
že život je dlouhej, přesto utíká.
A klidně se rouhej i v tom je logika,
když okamžik pouhej s osudem zamíchá.
A do tmy se koukej a šeptej do ticha,
že život je dlouhej, přesto utíká.
A klidně se rouhej i v tom je logika,
když okamžik pouhej (3x)
s osudem zamíchá.
Do tmy se koukej,jee (3x) (po 3. húú…)
Fešáci
