Hana Zagorová

Už se připozdívá

Ráda chodím po setmění

stínům vstříc potají.

Slýchám, jak do omrzení

s úzkostí dívky říkají:



Už se připozdívá, domů teď musíme jít,

a jak se tak dívám, není čas k výkladům.

Už se připozdívá, zázraky budou se dít.

Vždycky to tak bývá, zamknou mi dům.



Stejně všechny dorazí včas,

bázeň, strach roztají.

Svírám klíčům mosazný mráz,

dívky dál a dál říkají:



Už se připozdívá, domů teď musíme jít,

a jak se tak dívám, není čas k výkladům.

Už se připozdívá, zázraky budou se dít.



Vždycky to tak bývá, zamknou mi dům.



Ráda chodím po setmění

stínům vstříc potají.

Slýchám, jak do omrzení

s úzkostí dívky říkají:



Už se připozdívá, domů teď musíme jít,

a jak se tak dívám, není čas k výkladům.

Už se připozdívá, zázraky budou se dít.

Vždycky to tak bývá, zamknou mi dům.



Už se připozdívá, domů teď musíme jít,

a jak se tak dívám, není čas k výkladům.

Už se připozdívá, zázraky budou se dít.

Vždycky to tak bývá, zamknou mi dům.