Hana Zagorová

Žízeň

Žízeň je písek dun proudící do oáz.

Žízeň je přání strun probudit píseň v nás.

Žízeň je touha po štěstí i prosté slůvko pít.

Žízeň je láska tvá a tvoje touha žít.



Sluneční váhy váží cestu vláhy shůry k nám.

Průhlednou tříští z půdy pramen prýští, žízeň mám.

Musím pít jako strom, jako zem, jako lán.

Ústa mít každý den stále jen dokořán.



Žízeň je horká pláž a snědé tváře dní.

Žízeň je ermitáž na letních plátnech zdí.

Žízeň je krásné soužení pro jednu blízkou tvář.



Veliké toužení a v očích stálá zář.



Sluneční váhy váží cestu vláhy shůry k nám.

Průhlednou tříští z půdy pramen prýští, žízeň mám.

Musím pít jako strom, jako zem, jako lán.

Ústa mít každý den stále jen dokořán.



Žízeň je v kráse, v dálce, která zdá se blízko být.

Žízeň je v touze, v tónu, který dlouze může znít.

Musím pít jako strom, jako zem, jako lán.

Ústa mít každý den stále jen dokořán.



Z nebe žár, z květů pel,

z mraků déšť, z dlaní cit,

jako strom, jako zem, jako lán



musím pít.