Helena Vondráčková

Tak pojď (1988)

On: Tak pojď, no pojď
a nenech mě tu stát.
No pojď, tak pojď,
právě hudba začla hrát.

Ona: Tak pojď, no pojď,
ať život ztratí šeď.
No pojď, tak pojď
a pěkně si mě veď.

Oba: Krok sun krok pouhou parketu,
parketu,
parketu.
Kdekdo ví o tom, že jsme tu,
v duetu,
v duetu my.

Hodně not a nikde pauzy,
to je ono, pane Straussi.
Ta vaše Tritsch-Tratsch Polka vždycky ohromí.

Ona: Tak pojď, no pojď,
ať neztrácíme čas.
No pojď, tak pojď,
ladně obejmi můj pas.

On: Tak pojď, no pojď,
v tu chvíli teď a hned.
No pojď, tak pojď
a už to může jet.

Oba: Dneska máme šance,
šance,
šance.
Stát se mistry tance.
I když na té polce dávno roste mech.

Budem patřit k špičce,
špičce,
špičce.
Skrze tyhle smyčce.
Jestli nám až do finále stačí dech.

Pokračujme v tanci,
tanci,
tanci.
Přijít o tu šanci.
To by teda byla smůla čili pech.

Ona: Tak pojď, no pojď
a hezky přidej plyn.
No pojď, tak pojď,
tohleto je evergreen.

On: Tak pojď, no pojď,
pan kapelník to zná.
No pojď, tak pojď
a dělej to co já.

Oba: Krok sun krok to je ideál,
ideál,
ideál.
Jestli to takhle půjde dál.
Bude z nás taneční pár.

Za pár taktů konec je tu
a pak jistě do baletu
nás vezme Pavel Šmok a nebo Tatran bar.

Ona: Tak pojď, no pojď
a toč se ještě víc.
On: Tak pojď, no pojď,
tvař se jako kdyby nic.

Oba: Tak pojď, no pojď,
jen chvilinku se snaž.
No pojď, tak pojď
a parket bude náš.