Jaromír Nohavica

Nebylo nic a ticho bylo trpké
Měsíc se houpal nad měsíčním srpkem
pak dvoje srdce zabušila krví
a byl den prvý

A muž se zeptal ženy plné světel
kde rostou vrby a kde roste jetel
nad střechy domů vzlétly bílé stuhy
a byl den druhý

Vedli se spolu jak se vedou stromy
když větev k větvi ve větru se skloní
padaly hrušky do košíků dětí
a byl den třetí

A žena ptá se muže kde je voda
a on jí v dlaních žlutý blatouch podal
a od rybníka vonělo to smrtí
a byl den čtvrtý

Ach mlýnské kolo skřípavě si vrzá
tiše to cinklo a to spadla slza
přilétl havran na ostnaté dráty
a byl den pátý

A žena mlčí a muž zase mlčí
v očích jim plane kalná láska vlčí
vypili do dna bolehlavy štěstí
a byl den šestý

Nezbylo nic a ticho bylo trpké
Měsíc se houpal nad měsíčním srpkem
za stůl si sedly vševědoucí vědmy
a byl den sedmý

Hrál flašinetář byl těm dvěma pro smích
písničku hrál že bude den osmý
že něčí srdce zabuší zas krví
bude den prvý