Jaromír Nohavica

Utíkal malý chlapec
a bál se svého stínu
jak za ním stále ťape
a připomíná vinu
vinu jež nemá jméno
a přece v hrdle škrtí
oprátkou namydlenou
z rozmaru paní Smrti

Utíkal malý chlapec
takové drobné mládě
které se choulí za pec
když schyluje se k zradě
a k zradě schyluje se
i dvakrát třikrát denně
a někdo neunese
tu tíhu na rameně

Ten chlapec zřejme bál se
tak jako já se bojím
že slibům nedostál jsem
a za moc málo stojím
lucerny hrají betla
kartami značenými
vepředu tolik světla
a vzadu samé stíny