Jaromír Nohavica

Už zase bijou děti

Už zase bijou děti plastikovými kyji
už zase vzduchem letí slova o anarchii
a jako v Listopadu z oblohy padá voda
a s obrněnci vzadu klopýtá nesvoboda

Mám jenom holé ruce a tluču na bubínek
rytmus jímž tepe srdce bolavé od vzpomínek
už zase se mi vrací zarostlé lesní stezky
přejetí vlakem ptáci a prázdné esemesky

Z ulice do pokoje zní píseň obehraná
neptej se lásko moje, komu teď zvoní hrana
ta hrana zvoní Tobě nad loukou plnou smetí
v téhleté divné době, kdy zase bijou děti!

Kdy zase bijou děti, kdy zase bijou děti, kdy zase bijou děti ...