Jiří Korn

Jako mandle pražené,
d?tské dlan? vztažené,
jsou tvé o?i, kam jen vkro?ím,
tam je vidím zasn?né.

Jako mandle pražené,
s v??nou n?hou vážené,
je tv?j pohled, tak m?j ohled,
nechci mlsat, vážn? ne.

Prosím, jen se rozhlédni,
nejsem první, poslední,
kdo t? žádá: m?j m? ráda,
šeptá sl?vka naivní.

Sám, sám, sám, jen sám,
dál, dál, stál jsem tam.
Já cht?l rád, jen rád
tvým sn?m lásku dát.

Jako mandle pražené
Do rt? ví?ek vložené,
o?i hn?dé, když hledí p?ede mnou
do žil krev se mi nažene.

Jako mandle pražené,
mince touhou ražené
jsou tvé o?i tam, kam te? vkro?ím,
vidím je stále jen p?iv?ené.

Ho?kou slzou zdobené,
m?íží tvých ?as v?zn?né,
neuvidí do tvá?í lidí,
jsou jako mandle jen pražené.

Prosím, jen se rozhlédni,
pálí slunko polední,
ko?ky p?edou, mámy si vedou d?ti
a d?ti mandle nám sní.

Sám, sám, sám, jen sám,
dál, dál, stál jsem tam.
Já cht?l rád, jen rád
tvým sn?m lásku dát.