Byl A pátek na večer, kdy město osiří,
o všechny G zatoulaný duše, co k dálkám zamíří,
tenkrát F#mi na prsty jsem pískal a chodil za Tebou,
řekl Ti: „ F Pojď ven, pojď ven, pojď G ven, za du A hou.“
Ty jsi řekla: „ Je to fajn, hlásili nám počasí,
o víkendu bude krásně, snad se to nezkazí,
hotel Širák, ten to jistí, tam naši nebudou,
tak jdem, tak jdem, tak jdem, za duhou.“
®: D Cihlový nebe, nad výpadovkou,
jsme F#mi dohonili u Devíti E křížů,
tam nás D vezl chlápek, co spěchal stovkou,
celou F cestu byl tichej a mlčel jak Mokasín,
a když pak G zastavil řekl: „ Dej bacha, já dobře vím,
kde svítí A duha, kde svítí G duha, kde svítí D duha – jé.“ A G
Potom odjel za obzor a my táhli do lesů,
jako stěhovavý ptáci, co znají adresu,
kde mračna roní slzy a slunce chodí spát,
řekl jsem: „ Pojď blíž, pojď blíž, pojď blíž, nesmíš se bát.“
Přišla navoněná noc, já měl oči dokořán,
Tys usnula jak dítě, když zavřela‘s korán,
v tom uslyšel jsem kroky, kroky co někam jdou,
možná daleko, daleko, daleko, za duhou.
®: A ranní nebe, nad výpadovkou,
jsme dohonili u Devíti křížů,
kolem projel chlápek, co spěchal stovkou,
co byl včera tak tichej a mlčel, jak Mokasín,
a kdyby zastavil řeknu: „ Dej bacha, já dobře vím,
kde svítí duha, kde svítí duha, kde svítí duha, jéé, svítí duha, …“
Kamelot
