Kamelot

Je tu ^A jaro, voní ^D tráva, vem ^F#mi kytaru a ^E můžeme už ^A jít,
a taky bundu z ^D kůže i ^F#mi bůžka, co se ^E nosí do me ^A šit.
Je duben v kalendáři a ^D brouci mi zas ^F#mi lezou na ^E obraz,
už ^A fouká dobrej vítr ^D tam, kde ^E šustí zimom ^A ráz.

Zas ^Fmaj7 půjdem starou ^D stopou tak ^F#mi daleko, kde ^E hadi nesi ^A čí,
a západ bude ^D požár, co ^F#mi uhasí jen ^E dobří hasi ^A či.
Palci pozdravíme ^D jezdce, co ^F#mi po rovinách ^E dupou na ^A plyn,
rosou očistíme tváře ^D a potom ^E vyrazíme k ^A nim.

®: Tak ^Fmaj7 vejdi se mnou ^G tát, mám ^Emi v očích sluno ^Ami vrat,
jsem ^Fmaj7 hledač mostů z ^G měst, věro ^A zvěst…
Tak ^Fmaj7 vejdi se mnou ^G tát, na kůl ^Emi pověsím ka ^Ami bát,
kam ^Fmaj7 letí ptáci, ^G necháme se ^A nést.

Je to zaslíbená země, co udělá ten nejbohatší raut,
kde mraky letí nízko, až chytí světla policejních aut.
Chůzí zaplašíme šero a ztratíme se v minulosti,
kde měsíc bude maják, co Tě světlem pohostí.