Klíč

^Ami Můj pane, pojď ^C klid ^G ně ^C dál,
neměj strach, že mě dnes ^G překvapíš, ^E
Ami když naposled ^C jsi ^G tu ^C stál,
toužil jsi pozvednout ^G Kristův kříž,
^C dálky, ty bývaly ^G blíž, ^{E Ami} než jsi mi ukázal ^F zá ^C da,
^Ami mladý byls ^C já ^G byla ^E mladá, ^F dál ^C pojď, ^G dnes už ^Ami smíš.

Víš, podivný je tu řád,
bláto a slepice na hnoji,
zdá se, že není oč stát,
rány však blátem se zahojí,
až za tmy chodívám spát, nic mi tu není už k pláči,
hlíny hrst plameni stačí, má-li přestat plát.

Z tvých šatů zbyl jenom cár,
střechou nám už dávno zatéká,
příteli, krásný jsme pár,
láska nás jak šašky obléká,
křížový králi, jsi stár, ze škorní trčí ti sláma,
zčernala srdcová dáma, snídá suchopár.

^Hmi Můj milý, pojď ^D klid ^A ně ^D dál,
toužil jsi pozvednout ^A Kristův kříž, ^F#
Hmi máš ho mít, vždyť ^D sis ^A to ^D přál,
vítá tě, snad se ho ^A nebojíš?
^D Dálky, ty bývaly ^A blíž, ^{F#mi Hmi} po lásce marně se ^G tou ^D ží,
^Hmi kříž, který hnil tady ^A v louži ^G lí ^D bej, ^A zvedej ^G výš. ^Hmi