Martin Maxa: Akordy k piesni Dům na konci města

EC#miAH
Znám Edům na konci C#miměsta,
stranou Aod lidí a v něm Hbledá nevěsta
Eprochází řadou svých C#mikomnat
a není Abez viny, že líné Hvteřiny
jedna druhou tak pomalu střídá
ten kdo čas uhranul, zřejmě si umanul,
že byla hříšná a marnivá
a že jí za pýchu samotou v přepychu potrestá.

Tenkrát před léty věci se zdály
jasnější nad slunce, kdo by chtěl navěky v garsonce
po ránu nad hrnkem kávy
cítit se bez viny zatímco vteřiny,
ty malé zlodějky kradou mu z mládí
to člověk osudu snadno a bez studu
naučí vzpírat se a trochu lhát
protože netuší, že hřích pod retuší
je hříchem Edál. C#miAH

®: F#miPár kroků Eod ráje stihne tě
Adéšť a z tajných Epřání
je rázem jen C#miiluze pouhá F#mina kůži smáčeC#miná
F#miteď náhle Ebledá je ve smyčkách
Acest ztracená Eholka
jen které C#mise do duše divná F#mipředtucha tiše Avkrádá

V patách zdivočelá smečka
vzpomínek krade Ti dech z plic
ta z lovců nadělá oběti
prošlý směnky dávno už neplatí
a koně zchvácení klesají v opratích
kolem se kruh zvolna uzavírá,
byla to past a v ní žádná škvíra
Tě nespasí, co víc - málo máš času
snad jednou pochopíš jak se to mohlo Estát
přece C#minejsi už holkaA mladá H
to Eznáš dávno C#minejsi už holka Amladá. H

Až se ten dům na konci města ztratí v břečtanu,
pak možná bledá nevěsta pochopí v nádheře komnat
proč květy nevoní a nikdo nezvoní
a proč ta její vášnivá láska je s dechem u konce
a v tiché garsonce gramofon dohrál – jen deska praská
a kdo je bez viny umělé květiny mu zavoní.