Oldřich Janota

Až zase v zimě napadne sníh
poběžím skrze něj
tak šťastně jako poprvé v životě
skrze vlny příboje

Chci ve světě
zelená hladina
být první, první
držím už pohromadě jen
jako kabát knoflíkama
a kdyby ne rukama

Očima bych se rozepnula
v dešti
až vlnu klubkem namotám
chci se poprvé narodit jako řeka

Podruhé jako strom
pak vesla
potřetí jako loď
pak hvězda

Člověk se zatřpytí
ve tvém srdci
skrze tebe
a i kdyby stříbrná jehlice
mi vězela ve vlasech

Na znamení smutku
z modré vlny
namotám si ji
skrze prsty

Kroky člověka
v poli
hvězdy