Oldřich Janota

Čekání

V noci nás budí skřípání schodů
místnost se rozpadá
do černých bodů
Ten podivný nájemník
podniká tůru
Šoupá se o stěny
a míří vzhůru

Na stole zvrhám
víno a vodu
chléb už je zlámán
zbývá čekání

Ta kovová květina
si hledá stínu
Otáčím vypínač
v ústech mám hlínu

Sousedka za stěnou ze spánku brečí
za černý beránky
a tygry v klecích

A v dlouhý košili
obchází krámy
zbytečných věcí
světýlko v dlaních

Před bílými plátny biografů
a fialovou monstrancí televizorů
zní skřípání hlasů
a kvílení syntenzátorů

Slábnou slova
sládnou slova
zlá i dobrá
Končí se jedna doba
zbývá čekání

A od střechy odráží
loď s bílou plachtou
barvy se lámou
v kalužích s naftou

A pak už za stěnou
projíždí výtah
jak lana skřípají
začíná svítat

A moji sousedé
nasadí masky
zdvořilých úsměvů
a jenom po kapsách prášky

náhodně prozradí
tu podivnou dobu
kdy nocí nás provází
skřípání schodů

Ten podivný nájemník
podniká tůru
šoupá se o stěny
a míří vzhůru