Oldřich Janota

Omámení světlem železářské výlohy
chodci v nočním městě prohlížejí nádobí.
Věci, které nechcem, věci, které rádoby,
prožíváme přece, lidé divné náhody.

Cementový ještěr dotýká se oblohy,
do tmy zbývá ještě otisknout své podoby.
Stáhnout páky deště, přestat si hrát se slovy,
do tmy zbývá ještě otisknou své podoby.

Slepé matky bez dcer, moudrá božstva náhody,
do tmy zbývá ještě otisknout své podoby.
ráno vstávám těžce, chleba balím do novin,
věci, které nechcem, věci co se nehodí.

Přivábení světlem železářské výlohy
chodci v nočním městě prohlížejí nádobí.
Život, který nechcem, život, který rádoby,
prožíváme přece, lidé divné náhody.