Pavel Dobeš: Akordy k piesni Calvera

DZastavil jsem se v Mexico City,

abych tam nGa den, na dva zchladil city

Au Conchity JuarezovDé.

Podivnýho chlapa potkal jsem tam v metru,

v kGožený čapce a v umělým svetru,

nAa dálku z něj bylo cítit plátno fDilmové.



Určitě to bude ňákej bandita,

jenže moje paměť se stále ještě nechytá,

film o sedmi statečných běží mou hlavou,

odkud já jenom znám ten jeho výraz,

Calvera, no ne, buenos dias,

odkdypak jezdíš městskou dopravou?



"Víš, chlapče," povídá ten grázl,

nejraději bych na něj jazyk vyplázl,

ale poslouchal jsem, co mi odpoví,

"víš, chlapče, přišla suchá léta,

květ našeho řemesla pomalu odkvétá

a z našich koní zbyly jenom podkovy."



®: "Jó, kDdybych měl v rukou justici

a mGalou policejní stDanici,

v rAukavičkách bych chodil po krajDi,

/: jednou tAam a jednou sDem,

pomalAu bych vydrancoval celou zDem. :/



Můj kolektiv dneska těžko schrastí práci,

drancování v malém už se nevyplácí,

nestojí za námi odbory a tak,

ze světa teď sice přišlo dosti žrádla,

ale když já byl na letišti, tak přistávala obinadla,

a tak teď po večerech stojím v metru jako saniťák.



"Abych řek’ pravdu, už si nevím rady,

pomalu řídnou naše řady

a je nás vlastně stále míň a míň,

mnozí chlapci už přesluhují

a mladí se těžko rekrutují,

náš život není jako z pláten kin."



®:



Calvera sice mluvil otevřeně,

ale o to víc u mě klesal v ceně

a moje srdce bylo brzy jako led

a moje žluč jako zpěněná řeka,

povídám:"Calvero, Conchita čeká,

jsem americkej agent, pomodli se naposled!"



®: Jó, kdybys měl v rukou justici

a malou policejní stanici,

v rukavičkách jsi moh’ chodit po kraji,

/: teď jdeš tam a já jdu sem,

kdo z nás dvou dřív vydrancuje tuto zem? :/