Pavel Dobeš

Ta panenka je původem z míšeňského kraje
a on je karlovarský kavalír,
pod okny vily z přepychu harmonika hraje
a do klobouku mince táhne vír.

Ta panenka mu celý život vyčítá,
jako by on mohl za to,
že dobami, co prošli, glazura je obitá,
a na ozdobách chybí zlato.

Lehko se mně to, holka, neříká
a z myšlenek mám trochu strach,
kdybych představoval státníka,
stírali by ze mne denně prach.

Ty bys měla hadry z pozlacený sádry
a psalo by se o nás v stovkách knih
a nežil bych tu s tebou, předně, ve dřevěný bedně
po půdách a sklepeních.

Zbytečně se, holka, hašteříme,
stejně už nebudeme jiný,
až se podruhé narodíme,
zase nás uplácají z hlíny.

Zase si nás budou stavět pod svý kolo štěstí,
kterým točí jejich ruce,
střelnice bude stát na náměstí,
na Náměstí Revoluce.

Zase si budeme hrát na bídu
devatenáctsetdeset,
jednoho dne z práce nepřijdu
a ty budeš o mne brečet ...