(Úvod: F, Dmi, B, C)
Prší F krásně,
nebe změnilo se v konev plnou Dmi vláhy,
všechny trable vedra pozbývají B váhy,
každá kapka je jak jedno slůvko C básně.
Všem záhy líp se F dýchá,
všechno kolem oči prostře si a Dmi září,
rázem poznají se poctivci i B lháři,
kdo se naparuje, tomu zmokne C pýcha.
Už máš mokré Dmi vlásky,
jedna kapka z čela po nose ti B stéká,
mokrá blůzička ti siluetu G7 svléká,
řekni, skrásněla jsi z deště nebo C z lásky ?
Ten déšť byl tak Dmi náhlý,
že jsem sotva stačil pomyslet si B pouze,
že tě políbím, a že to bude G7 dlouze,
když jsme odhodlaně k sobě dlaně C7 vztáhli.
Vstříc touze. Mám tě ráda,
tos mi prvně řekla, já byl jako v ráji
a v tom začlo pršet, všechno bylo v háji,
to si přece člověk jenom jednou střádá.
Když má jí, když má chvíli,
když se padající hvězda změní v ústa
akdyž se ti řekne: probuď se a zůstaň.
V tom si přijde déšť a ještě k tomu sílí.
A vzrůstá. Sen se hroutí.
Teď se začneš asi po deštníku shánět,
nemáš zapotřebí průduškový zánět,
proto utečeš mi pryč a to mě rmoutí.
Být Máchou, aspoň básně
psal bych o tom, jak mi smutkem srdce vzdouváš
a v tom vidím tě jak střevíčky si zouváš,
bosá v kalužích mi říkáš: prší krásně.
Proč couváš ? Prší krásně,
lesy mají řasy z mlhavého dýmu,
a my zítra asi budeme mít rýmu
a ty místo vlasů promočené třásně.
A-há, prší krásně,my se pod pláštěnkou nebudeme skrývat,
v tomhle nejkrásnějším dešti chci tě líbat,
každá kapka je jak jedno slůvko básně, náš déšť. C7
(Záver:
F, Dmi, B, C,
F, Dmi, B, C,
F, Dmi, B, F.)
Petr Rezek
