Richard Müller

Rozeznávám

^{Dmi7 F G
Dmi7} Máš tucty ^G7 známých, ale ^C kdo tě zná?
Máš ^Dmi7 vlastní píseň, ^G7 kdo však ví jak ^C zní?
^Dmi7 Máš ^G7 pocit, že jsi zaku ^Ami tálená,
jak ^Dmi7 drobná mince ^F pod rohožkou ^G dní.

R:Já však ^Dmi7 rozeznávám, ^G7 zvuk chůze, co se ^C odráží
od výloh hlučných ^Dmi7 pasáží, ^G7 tvou samotu, tvé záva ^C ží.
Já vždy ^Dmi7 rozeznávám, ^G7 tvé boky když jdeš ^C ulicí,
tvé vlasy mezi ^Dmi7 pšenicí, ^G7 tvou vůni mezi tisí ^C ci.
Já vždy ^Dmi7 rozeznávám, ^G7 hravě rozeznávám <sup>Dmi7

G7</sup> Máš pravdu, ale kdo ti ^C za ni dá?
Máš ^Dmi7 hlavu plnou ^G7 utajených ^C snů.
^Dmi7 Máš podez ^G7 ření, že jsi vlastně ^Ami zbytečná,
jak ^Dmi7 malá piha ^F skrytá pohle ^G dům.

R:Já však rozeznávám, zvuk chůze, co se odráží
od výloh hlučných pasáží, tvou samotu, tvé závaží.
Já vždy rozeznávám, tvé boky když jdeš ulicí,
tvé vlasy mezi pšenicí, tvou vůni mezi tisíci.
Já vždy rozeznávám, hravě rozeznávám <sup>Emi7

A7</sup> Máš svoje léta, právě ^D jako já,
máš ^Emi7 načase jít už ^A7 vlastním barvám ^D vstříc.
^Emi7 Lásko, ^A7 jsi, nejsi nevi ^Hmi ditelná,
já ^Emi7 věřím, že ti ^G budu moci ^A říct.

R:Já vždy ^Emi7 rozeznávám, ^A7 tvé boky když jdeš ^D ulicí,
tvé vlasy mezi ^Emi7 pšenicí, ^A7 tvou vůni mezi tisí ^D ci.
Já tě ^Emi7 rozeznávám, ^A7 jak vlčí máky v ^D osení,
jak ostrov mezi ^Emi7 dlážděním, ^A7 tvá grácie se nemě ^D ní.
Já tu ^Emi7 rozeznávám... ^{A7 D}