Richard Müller

Stín stíhá stín

Je skoro púl - šestý ráno - znovu nastáva tá chvíle - kdy musím vstát - a začít hledat hřeben, boty čaj a brýle. - Ty ovšem především, - neboť venku se zatím valem - chýli k velkému seriálu. - Ja očekávam další díly.

Otvíram lóži, kterou je mé okno v druhém mezzainu - a hledím na scénu, - již kdosi pojal celou barvé cínu. - Přemítam , kde se skrýva - třeba světležlutá , nebo bílá - a támhle pod deštníkem - Stín stíha stín - v závratném panoptiku - podzimního rána. - Stín stíha stín, - úsvit rozkročil se jako svatobrána - nad tím vším.

- šest kloboukú - se sune napříč jizdní dráhou. - Šesť kloboukú - v šest nula-nula chváta Prahou. - Nač asi pod krempami -myslí ti mi taujuplní známi? -Na všechno, nebo na nic... -Nebo snad na boky stejné dámy? - Stín stíha stín - v závratném panoptiku podzimního rána. - Stín stíha stín, - úsvit rozkročil se jako svatobrána - nad tím vším.

Tak už je púl - sedmý. Světlo rázně cuklo drapérii. - Proč chtít znát příliš? - Z čaje začn estoupat pára - v ní se skrzji - před tím vším.