Spirituál Kvintet

Náš tatíček nebožtíček ledacos vědel,
nám ubohým cikáňatům nic nepovědel.
Uměl pít, uměl hrát,
měkce dělat, tvrdě spát,
za pět prstů
pěkné věci kupovat, hoj,


Náš tatíček nebožtíček o nás málo dbal:
Měl podivnou píšťaqličku, nám ji nenechal;
kde však jej uctili, dobře mu zaplatili,
div divoucí na své oči spatřili.

Z kapsy vyndal píšťaličku, oheň rozdělal,
jak zapískal, všecky šváby z domů vyvolal.
Musil šváb ze vrátek, napřed nebo nazpátek,
Potom dostal červeňoučký kabátek.

Jak zapískal na píšťalku po vsi po městě,
hned za ním německé myši byly na cestě:
Musely vandrovat, podle něho tancovat,
S hráze chutě do rybníka hopovat.

Ach, taíčku nebožtíčku, kam jsi rozum dal!
Kdybys nám byl píšťaličku aspoň odkázal!
Máme teď nouzi třít, mohli jsme se dobře mít,
V Čechách tak i na Moravě pansky žít.