Věra Martinová

Svou káru tlačíme každý sám

1. Nevím už kterou knihu chtěla jsem číst,
když mezi stránkami mi vypadl list.
Tvé písmo tak dobře znám,svou káru tlačíme každý sám.
Psal jsi milá má a myslel tím mně,
teď píšeš jiné a jaké to je.
Když rámař vymění rám,svou káru tlačíme kažký sám.

Zimní slunovrat už zahřívá zem,slunce je den ze dne víc.
Jaká jsem byla a jaká teď jsem mi nemá kdo říct.

Tak jsem tu žila a tak jsi tu žil,
kamínek z Baltskýho moře mi zbyl.
Vějíř a pálený džbán,svou káru tlačíme každý sám.

Zimní slunovrat už zahřívá zem,slunce je den ze dne víc.
Jaká jsem byla a jaká teď jsem mi nemá kdo říct.

Jedenáct topolu,jedenáct let
a z pátku na sobotu změnil se svět.
Zády se otočil k nám,svou káru tlačíme každý sám.

Zády se otočil k nám,svou káru tlačíme každý sám.