Věra Špinarová

^A Den se v růži skryl a z růže vůní ^D hřál,
tím jsi ^E dlouho žil a kráse přísa ^A hal
Mám už v tváři smích, to léta můžou ^D být,
s prázdnem ^E slůvek tvých chci znova písní ^A znít

To ^C#mi víš, že zůsta ^F#mi nou, ^A
jak ^D loukám tváře ^A kvést
Dál v ^F#mi knihách všech zázra ^C#mi ků
mou ^D písní ^E zníš ^A Adál

To ^C#mi víš,že půjdem k ^F#mi nám, ^A
jak ^D cestám zbývá ^A jít
Též ^F#mi dveřím co zýva ^C#mi jí
jak ^D náruč ^E touže ^A ní,
já ^D dlaň tvou ^E stále ^A znám

To ^C#mi víš sny zůsta ^F#mi nou, ^A
a ^D možná může nás ^A hřát
zas ^F#mi dál pár slůvek ^C#mi tvých,
když ^D poznáš ^E stůl a ^A nůž
když s příliš krásnou ^F#mi lží se loučit nále ^C#mi ží
vítej ^D k nám, vítej k nám ten ^E stůl tu ^A máš

Už ^C#mi náruč ^F#mi znáš, ^A
jak ^D chutná prázdná ^A číš
přijď zas ^F#mi k nám, ať sám už ^C#mi víš, ^A
jak ^D ve dvou ^E dá se ^A žít,
až ^D příjdeš ^E zpátky ^A k nám.