Znouzectnost

Mé oko spočinulo
na krásném hradě
je� se tak majestátně
náhle vztyčil přede mnou
Úzká vysoká vě�
malá okénka v ní
starobylé schodi�tě
s nespočtem výstupků

. . .

V gotické knihovně
knih je na tisíce
ků�í vázané
sní tam svůj dlouhý sen
A� jednou procitnou
osloví lidi
a vydají tajemství
co po věky chránily

. . .

Pak v hradní zbrojírně
u dělových koulí
do�la mi krutost
v�ech válek
s lidskou hloupostí
Hrůza se mnou zatřásla
�el jsem raději pryč
v lese plném odstínů
jsem na chvíli zapomněl ...