C Jde po skosený F tráv C ě a jde tak, jak se to F píš C e:
s větrem v Dmi zádech, s kytkou v h Gmi lavě Dmi
A Dmi důstojně a Gmi tiše Dmi ,
a z polí C slítají se p F tác C i a G každej z nich jí C věř G í,
a F ona se pak B vrací F a má v C rukou jejich F peř c í.
Je to můj člověk s hlavou v kříži, umírající v horku,
můj plakát na refýži i má socha u New Yorku,
je to můj voják beze jména, i ten parník v ústí Něvy,
je to jediná má žena, jenže ta, která to neví.
*: Místo k Ami ní však mířím Dmi někam Ami ,
kde je ten, co se tak vz Dmi teká Ami
že ta B hrůza, kterou D# če B kám,
není F ta, která mě B čeká F .
Ten můj pocit nemá hranic, ta má víra bez rezervy,
že už nezmůžu se na nic, ani na pevný nervy,
natož na nějakou vílu, a že už nevím, o co kráčí,
třeba nemám sílu, a třeba mi to stačí.
Druhá Tráva
