E Před sebou zákon a A výpis z rejstříku,
E za každou lásku A záznam krví,
st E rohé, přísné, v A soudním měřítku
E ten poslední A i ten pr E vý, tra D lala C#mi la hm H hm.
Odshora dolů si je pročítám,
dlaně se mi trochu potí
představou trestu, který počítám:
vyjde mě na doživotí.
®: C#mi Už bych to neudě E lal, H už jsem pouče E ný,
hříchy mýho tě D la jsou A dávno promlče E ný.
Kradli jsme spolu třešně v zahradě,
zrychlený tep a silný řeči,
na krku let šestnáct, mlíko na bradě,
první majetkový přečin, tralalala hm hm.
Za trikem jsem ti třešeň hledal,
spadla tam a já ji lovil honem,
ty dvě, co jsem našel, už jsem z rukou nedal,
rozdělil se se zákonem. ®:
K snídani slunce přímo z východu
řezané noční kocovinou,
narušil jsem tvou mravní výchovu,
tohle mi fakt neprominou, tralalala hm hm.
Viny mě asi sotva zprostí,
doufám, že aspoň znají míru
polehčujících okolností:
chodil jsem do Pionýru. ®:
Zpaměti znám už zákon trestní,
necpu si dýmku suchou natí,
vím, co se může a co nesmí
a že nejsme všichni svatí, tralalala hm hm.
Zamknou nám ruce, ale ústa ne,
ještě dnes večer spolu se zpijí,
právo ať dál si v knihách zůstane,
my jsme děti amnestií.
®: Tak jsem trestu ušel, už jsem poučený,
jen hříchy mojí duše, ty nejsou promlčený ...
Ivo Jahelka
