C F C G
C Abych věřil tichým andelúm, F abych věřil že je Búh,
C abych slišel slova písma, G tak jak jsou,
C musím denne hledat v sobje F živou vodu v kraji C such,
musím denne hledat v sobje G víru svou. C
Že jsou myšlenky mé pokorné a odpuštení v nich a
mají schopnost klopit vírou nastavený núž a
denne neříkat si tisíckrát, že jsem věřící jak mnich,
proste věřit si, že tak se chovám už.
Je tolik spravedlivých na světe a tolik hodných lidí je,
ale kto ukáže, že tu vúbec jsou?
Je tolik krási na světe,je tolik krásy že až do očí,
lechce stoupnou slzy z ní,
ale kto ukáže, že tady nekde je ?
Je tolik krásných myšlenek, že by stačilo z nich žít,
bizantská náušnice ta svítí jak vodní vír.
Vír když v moudrém slunci řeka, rozčaruje klid,
aby na rovinách vodám dala mír.
Když letí ptáci horou, v Červáncích tak krásne a
dlouhé slunce kreslí na skalách jim stín.
Když kluci u řeky se sejdou a vědí přesne a jasne,
skautské svědomí je prosté hloupých vin.
Když stojim rozrušený v kostele a jestli je, jsem právě s ním,
Myslím si, že na světe neni nikde víc.
To duše telu pomáhá a i Búh a jeho kluk, syn.
Tak te prosím Panebože, Bože jak ti to mám říct ?!
Abych věřil tichým andelúm, abych věřil že je Búh,
abych slišel slova písma, tak jak jsou,
musim denne hledat v sobje živou vodu v kraji such,
musím denne hledat v sobje víru svou.
Jan Nedvěd
