Karel Plíhal

capo 3

^Ami Básník, ^E ten má ^Ami právo ^E veta, ^Ami může s klidem v ^E minu ^Ami tě
^Dmi na mís ^A7 tě, kde ^Dmi stála ^A7 teta, ^Dmi nechat plavat ^A7 labu ^Dmi tě,
^G a tu tetu ^C jednou větou ^G na Venuši ^E zanese
a ^Ami Venu ^E šané s ^Ami mojí ^E tetou
^Ami budou samá ^E recese, ^Ami hej!,
a ^Ami Venu ^E šané s ^Ami mojí ^E tetou
^Ami budou samá ^E depre ^Ami se.

Neboť tetička jim řekne fóry, co by jinde neřekla,
upeče jim buchet hory, což by jinde nepekla,
a v každé buchtě bude skryta jedna malá naděje
a ten, kdo jí do polosyta, od srdce se zasměje,
ten, kdo jí do polosyta, od srdce se zasměje.

A kdo žere jako zvíře, jak ti hoši z Venuše,
nevejde se do talíře a po zemi pokluše,
na Venuši vzniknou zmatky - všichni plní naděje,
proto vrátím tetu zpátky, ať je radši tam, kde je,
proto vrátím tetu zpátky, ať nám taky prospěje.

Básník, ten má právo veta, co se týče vesmíru,
ale v tomhle konci světa může psát jen na míru,
proto teta bude jenom tetou a Venuše Venuší
a blbost bude nad planetou vnášet smutek do duší,
a blbost bude nad planetou vnášet radost do duší, ^A juch!