Oldřich Janota

Na kraji lesa
vlála tráva
a pořád bylo léto
a vítr po kapkách
roznášel světlo
po cestách
ve vlnách
teplo

a černobílá straka
varovala před vstupem
do lesního ticha
kde v pruzích světla
hledaly úkryt
mizely bytosti lesa
kde v úkrytech lesa
mizely bytosti světla
kde v pruzích světla
mizely bytosti lesa
kde v úkrytech lesa
mizely bytosti lesa

a člověk který zůstal
v úloze svědka
tohoto světa
a nebe bylo modré jako voda
a nebe bylo modré jako voda
a nebe bylo modré jako voda je
a nebe bylo modré jako voda je
a nebe bylo modré jako voda je
a nebe bylo modré jako voda je v sobě
a nebe bylo modré jako voda je v sobě
a nebe bylo modré jako voda je v sobě je
a nebe bylo modré jako voda je v sobě je
naděje
jako voda je v sobě
je naděje
v sobě je naděje
voda je naděje
voda je naděje