Poupata

Jako srdce buším do zdi, chci jít ven,
jako zvíře prchnout do hor, když přijde den,
jako stín za tebou se plazím,
jako den se schovám před nocí.

Jako můra ve dne slepá a bez křídel,
jako pole, kam snad nikdo nezasel,
jako mráz se plížím po tvých zádech,
řekni "dost!", než si tě zotročím.

®: Dáváš nám lásku, sám nežádáš nic,
rozbíjíš pouta jak skla okenic,
zatratíš sliby a zatratíš čas, ale nepoznáš.

Nenacházím nová slova, jak to říct,
i když začnu dneska znova, pořád nic,
pod tvou tíhou do bahna padám,
nestačím se ani nadechnout.

Jako sopka rychle chladnu, to už víš,
nespočítáš další dny a neprosíš,
i tvůj čas jednou se zkrátí,
i tvůj meč se jednou otupí.

®: