Šárka Vaňková

Nebe to ví a lidem nebudu se zpovídat
Raimond mě nes v náručí a říkal – mám tě rád.

Chtělo se mi brečet a chtělo se mi smát
Chtělo se mi šaty roztrhat a vyhodit je k temné obloze
a teplý letní vítr by do nich začal vát

Odlétly by jak padlí andělé
A byli jsme děti – najednou dospělé
Odlétly by jak padlí andělé
Byli jsme děti – najednou dospělé

A já chtěla strašně utonout v té divné bolesti
A krví trávu požehnat
Mé hlasy řekly: Ne, ne, ne, to se nesmí stát!
A já se začla bát

Mám v sobě tolik lásky a nesmím ti ji dát.
Mám v sobě tolik lásky, mám v sobě tolik lásky
musím ji nepoznat!

Hlasy mě volaly a volat nepřestanou
V Lotrinsku, v Champagne, v Domrémy
Noc hořce voní vínem
Je těžké zůstat pannou ...

Mám v sobě tolik lásky a nemím ti ji dát!
Mám v sobě tolik lásky, mám v sobě tolik lásky
A nesmím ti ji dát!

Mám v sobě tolik lásky! Mám v sobě tolik lásky!
Musím ji nepoznat ...