Václav Neckář

^G Až louky ^Emi rozkvetou ^C a sluncem ^D skrásní
^G stanu se ^Emi poetou ^C a budu ^H psát
o ^Ami vodách, které ^D hučí,
o ^Ami osadách, které ^D spí
^C o ^H dívkách, ^Ami které ^H učí,
^Ami co se ^{D C} smí, ^D je, ^D7 jé, jé.

^G Nad krajem ^Emi rozkvetlým
^C ti umnou ^D básní
^G nejlépe ^Emi vysvětlím,
^C že mám tě ^H rád

Pak ^Ami možná v tichu ^D lesním
co ^F nesmím ^H poznám ^Emi sám.
Přesto ^Ami tam prosbu ^D svou zašep ^G tám. ^{C G}


Nad krajem rozkvetlým
ti umnou básní
nejlépe vysvětlím,
že tě mám rád.

Pak možná v tichu lesním
co nesmím poznám sám.
Přesto tam prosbu svou zašeptám,
přesto tam prosbu svou zašeptám,
přesto tam prosbu svou zašeptám.