Cikánko ty krásna

Stíny lesa tajemné nad tábořištěm sní,
v dáli západ zhasíná září poslední.
Marně hledám nocí, tmou cikánku nevěrnou,
zdá se mi, že nebudeš již nikdy mou.

Refr.:
Cikánko ty krásna, cikánko malá,
srdéčko ti láska má nespoutala.
Kterého teď vábi černé oči tvé,
které se mi zdali být tak upřimné.

Až v ohni tábora zrudne tvůj vlas
a z housli tesklivý ozve se hlas.

Vzpomeň si cikánko, že mněl jsem tě rád,
že lásku ti nikto víc nemůže dát.

Zmámila jsi duši mou, klid vrátit nemůžeš,
vše co řekla ústa tvá, změnilo se v lež.
Dříve než se rozední, tvůj tábor zmizí v dál,
pročs neřekla, bych se tvojí lásky bál.