Avantasia

Dny měli přijít, zimy měli přijít,
my skotačili s nevlastní sestrou jako v ráji.
Byl jsem tvůj rytíř, držel tě pevně,
když bratr viděl tvé plačící oči.
Čas uběhl a my se rozloučili.

Strnule hleděli vzhůru na mraky
děti – tak malé a smutné.
Doufající ve svatou pomoc jednoho dne,
přivést je společně zpět.
Vlastní klíč na cestičku snů ještě ve svých rukách.

Čas mi říká sbohem,
ale já věděl, že chci pekelně bojovat,
a já věděl, my chceme
jít pro další časy které vidíme,
pro další časy chceme být volní,
Už nikdy víc sbohem.

Nevlastní bratr se mě ptá kde jsou,
Kdy mě přinesou na to pusté místo.
Naznačil požehnání – vzali mě pryč,
Na hojící se byliny na trávu.
Teď čekám na den kdy mě vezmou plameny.

Byl jsem chycen do klece s beznadějí.
Mé srdce bylo jako mnichova cela tak prázdné a holé,
ale žádná svatá voda mě nepřinutila
znovu na tebe zapomenout…

Čas mi říká sbohem,
ale já věděl, že chci pekelně bojovat,
a já věděl, my chceme
jít pro další časy které vidíme,
pro další časy chceme být volní,
Už nikdy víc sbohem.