Jaroslav Samson Lenk

Na kavalec pad' jsem na záda
se vzpomínkou na civilní zvyky,
co chlapa vlastně všechno napadá,
když od holky je přes půl republiky,
"život nejsou jenom lásky," včera tvrdil jeden pán
a mimovolně rukou blejskal hvězdy,
v duchu počítal jsem do sta, oči dokořán,
a díval se mu přes ramena ke zdi.

Na zeď někdo napsal "Honza Zuzanu má rád",
no, a to je právě tvoje jméno,
to se mu to mluví, když večer půjde spát
domů se svou právoplatnou ženou,
on miluje svou práci a pevný denní řád
a mě čím dál, tím víc svrbí dlaně,
jakpak k tomu přijdu, že já mám mít rád
místo tebe mundur a své zbraně.

Milovat se přece nedá na povel
a do hlavy mi nikdo nevidí,
je to vlastně směšný, že se těším na befel,
tam rozdávaj' pozdravy od lidí,
každá tvoje řádka je pro mne pevný bod,
že náhoda i rozum život řídí,
proč milovat kus kovu, stejnokroj a pár bot,
místo toho mám rád prostě lidi.