Oldřich Janota

V přenosu z družice, na tváři z ulice poznal jsem,
tu se kterou nejvíce růže ze střelnice sbíral jsem.
Ztratil jsem logiku a pod váhou knedlíků z prášku,
čelo jsem přitisknul na černobílý rastr,
čelo jsem přitisknul na černobílý rastr.

A celý týden, hloupě jak zvíře čekal jsem v Tróji,
kdy která družice zas dvě škarpy silnice spojí.

Je vás tam stále víc, stále víc minulých přátel.
Dlouho jsem neřek' nic,
teď se ptám: Jak se tam máte?
Dlouho jsem neřek' nic,
teď se ptám: Jak se tam máte?