Oldřich Janota

Dešťové kapky padají tmou
a já nevím náhle
pod kterou zůstal jsem stát
Cítím jen dlaně hřát

A muž který uctíval vodu
měl pořád na stole plnou misku
deště

A v zimě bral na sebe podobu sněhu
a podobu mraku
ve tmě

A muž který uctíval jahodu
měl pořád červené tváře
a špičkama prstů se namáčel v barvě
rozlité po stole ráno
při východu slunce

Dešťové kapky padají tmou
a já nevím náhle
pod kterou zůstal jsem stát