Sonata Arctica

Sedíš v rohu úplně sám,
Dívajíc se ze dna jeho duše.
Sledujíc přicházející noc z okna.

Dnes večer se všechno zhroutí, opět je tady úplněk.
V nemoci a zdraví, porozumění tak náročné.
Nemá žádné jméno, vždy jen jedno na každé období.
Zblázní se, aby věděl…

Utíká pryč od toho všeho.
"v kukuřičném poli budu v bezpečí", myslí si, pronásledován sám sebou,
opět cítí měsíc objevující se na obloze.


Najít stodolu ve které přespí, ale může se tam ještě vůbec ukrýt?
Někdo je ve dveřích, porozumění tak náročné
Může tohle být nesprávné, je to láska nikdy nekončící
Zblázní se, aby věděl…

REF:
Neměla zamykat ty otevřené dveře.
(utíkej pryč utíkej pryč utíkej pryč)
Úplněk je opět tady, a on už není člověkem.
Ona vidí tu změnu v něm, ale nemůže.
(utíkej pryč utíkej pryč utíkej pryč)
Vidět co se stalo z jejího muže.. úplněk

Plave napříč zátoky,
Okolí je šedé, a úplné bezvětří.
Ona nechce čekat
Dnes v noci musíme skončit lásku.

V ranní mlze už nemůže bojovat
Po tisíce měsíců nebo více, naříkal (vil)
Bušení na dveře a výkřikům aby byl brzy konec
Opět špína na podlaze..

Neměli bychom zamykat otevřené dveře
(utíkej pryč utíkej pryč utíkej pryč)
Úplněk je na obloze a on už více není mužem
Vidíme jeho proměnu, ale nemůžeme
(utíkej pryč utíkej pryč utíkej pryč)
co se stalo venku s jejím milovaným mužem.


Vidíme co se stalo venku s nějakým mužem…