Václav Koubek

Nad ránem odcházíš
a noc ji jenom znáš
proč se vytrácíš
jestli pak víš
když ji opouštíš
kolik má náušnic

Nemůžeš odejít
a čaj s ní nevypít
dát pláš do jejích rán
něco je mříž
a něco stín
a mezitím ty
nemilován

Dej tvář jí do dlaní
a poddej se na chvíli
přestaň se lásky bát
pak pochopíš
že není už míst
že nejdál jseš tam
kam rád se vracíš