Věra Martinová

Citadela citů

Transpozícia ( -2 -1 0 +1 +2 )

G Přišel jsi jako rytíř C z mý G
F legend a starých pověs G
G Dobýt mou citadelu C ci G
F armádou slůvek pro štěs G ( D )}tí

Tak jsi mi svou vítěznou ztečí
vyrazil z rukou meč i štít
Praporem nekonečných řečí
o tom jak budeme se mít

Ref. D S léty však barvy slibů C bled D nou
C pozlátko ze slov opa G
D Říkal jsi "hvězda padá C jed D nou"
C jenomže hvězda nepa D
Protože hvězdy pouze hasnou
světlo z nich pozdě doletí
Málokdy pravda bývá krásnou
v tom bude její prokletí

Můžeš se vrátit do svých bájí
v nichž se lži snáze utopí
Lhář vždycky novou lží se hájí
to žena časem pochopí

Opouštíš citadelu citů
Lži se ti sráží do slzí
A já mám pár ledových štítů
z mrazů co vážně zamrzí

Ref. Po létech barvy slibů blednou
pozlátko ze slov opadá
Říká se "hvězda padá jednou"
jenomže hvězda nepadá
Protože hvězdy pouze hasnou
světlo z nich pozdě doletí
Málokdy pravda byla krásnou
v tomto či jiném století