Zdeněk Svěrák

Zajíc used na bobek vlastní, vlastní,
že se trochu v krajině zasní, zasní.

Tam, kde roste jalovec s chvojkou, s chvojkou
číhám ale já lovec s dvojkou, s dvojkou.

Když ta flinta udělá ránu, ránu,
zajíc bude v tu ránu v pánu, v pánu.

R: x 2
A co když nevystřelím, ať je v revíru klid,
já se psem rozechvělým nechám zajíce snít.

Zajíc sedí na bobku cizím, cizím
a já tiše z krajiny mizím, mizím...